Mohlo to dopadnout mnohem hůř, ale v ideálním případě i líp. Jenomže ideály si většinou jen představujeme. Za baráží o postup na mistrovství světa pojedou čeští fotbalisté do Švédska, pokud uspějí, vydají se do Ruska či Polska.
Během losování tří čtyřčlenných skupin na půdě FIFA v Curychu nejdřív vytáhli šest nasazených mužstev v pořadí Skotsko, Wales, Rusko, Švédsko, Itálie a Portugalsko. K nim postupně přilosovávali z nenasazených: Ukrajinu ke Skotsku, Rakousko k Walesu, Polsko k Rusku... Už zbývalo jen Švédsko a pak „kati“ z Itálie a Portugalska.
Německá fotbalová legenda Lothar Matthäus sáhl do osudí, vyňal míček, v němž se skrýval název další země, ale dlouho ho nemohl otevřít. Kroutil jím, cloumal, ale pořád nic. Trenér Šilhavý se přiznal, že očima tlačil bývalého německého internacionála, aby ke Švédsku vytáhl Českou republiku. Když se Matthäusovi po nekonečně dlouhé době podařilo vyprostit z míčku lístek a ukázat ho na kameru, od Aše po Jablunkov se rozhostila obrovská úleva.
Poté se losovalo místo konání finále skupiny. Při něm už Čechy štěstí opustilo: o postup se bude hrát na půdě vítěze semifinálového duelu Rusko – Polsko. Takže pokud bude chtít Šilhavého tým postoupit do Kataru, musí nejprve vyhrát ve Švédsku a pak buď v Rusku, nebo Polsku. Postavil by se tak na roveň Brücknerova mužstva, které se zúčastnilo MS 2006 v Německu. Bylo by to po 16 letech, během nichž český fotbal světovému festivalu jen nečinně přihlížel. I předtím čekal stejně dlouho od chvíle, kdy ještě federální československá reprezentace pod vedením trenéra Vengloše hrála na MS 1990 v Itálii a dokonce postoupila do čtvrtfinále.
Vraťme se ještě o několik týdnů zpět. V jedné z 10 kvalifikačních skupin o postup do Kataru skončili Češi třetí za Belgií a Walesem. Za nimi zůstali už jen „trpaslíci“, Estonsko a Bělorusko. V minulosti by to znamenalo automaticky konec nadějí. Tentokrát byla do baráže k 10 mužstvům z druhých míst (v našem případě Walesu) přiřazena dvě další (Rakousko a Česko) podle výsledků z Ligy národů. Pro dvanáctku týmů tedy zbyla prostřednictvím baráže ještě tři místa na MS 2022 – pro Evropu celkem 13.
Český fotbalový fanoušek čekal po jarním úspěšném vykročení do kvalifikace a po postupu do čtvrtfinále Eura lepší výsledek, aspoň druhé místo, které by umožnilo pozici mezi nasazenými v baráži. Bez mnoha zraněných hráčů se to nepodařilo, rozhodlo se zejména při pražské odvetě s Walesem, která skončila 2:2 a ukázala, že ostrovní soupeř je mnohem fotbalovější. Je tu ovšem otázka, zda fandové neměli „velké oči“. Patrně ano. Měl je ovšem i předseda fotbalové asociace Petr Fousek, který se nezdržel veřejné kritiky směrem k trenérovi a jeho realizačního týmu. Řekl: „S trenéry budeme kvalifikaci hodnotit ve výkonném výboru, cílem zůstává dostat se na mistrovství světa. Půjdeme do baráže, uvidíme, jak se to vyvine.“ Trenér Jaroslav Šilhavý to – patrně správně – pochopil jako ultimátum: postoupíte, zůstaneš, nepostoupíte, končíš. Od Fouska to nebylo taktické a už vůbec ne taktní. To se před televizními kamerami po vyhraném zápase (2:0 s Estonskem) a vlastně uprostřed bojů o postup nedělá. Navíc si šéf FAČR patrně neuvědomuje, že rozdíl 23 míst ve prospěch Walesu v žebříčku FIFA (Česko je až 40.) není náhodný. A ještě jedna věc: kolik lepších a vhodnějších českých trenérů se momentálně nabízí?
Šilhavého i jeho asistenta Chytrého se to dotklo, a byť Fousek během pátečního setkání s trenéry potvrdil, že platí jejich smlouva do konce června, tedy včetně jarních zápasů nového ročníku Ligy národů, velké rozpaky zůstaly. Na hráčích bude záležet, jak se k tomu postaví, zda se na podporu Šilhavého v baráži semknou, nebo tím naopak prestiž trenéra v jejich očích klesla.
Na druhou stranu nemůžu souhlasit se Šilhavým, že má mužstvo vzestupný trend. Proti tomu jasně hovoří výsledky. Ano, oproti tomu, co mančaft předváděl předtím pod trenérem Jarolímem, se za poslední tři roky výrazně zlepšil, ale po letošním úspěchu na Euru se vzestupný trend zastavil a nastal spíše pokles. Zda byla příčinou jen zranění a absence řady hráčů, nebo ještě něco jiného, ukáže blízká budoucnost. Nemůžu se zbavit pocitu, že v jejich podvědomí sehrálo určitou roli, že ani třetí místo ve skupině je nevyřadí ze hry...
Švédsko (bez potrestaného Ibrahimoviče) není lehký soupeř, ale ani překážka, kterou Šilhavého mužstvo nemůže překonat. A Polsko nebo Rusko? Pořád lepší, než měřit síly s Itálií či Portugalskem.
